Blízko je Bůh, kdykoli ho vzýváme. (Dt 4,7)

Ve středu jsem prožil zajímavou zkušenost s Bohem. Nebudu se dopodrobna rozepisovat o co šlo a při jaké příležitosti. Napíšu jen toto:

Kamarád měl velkou krizi a strach, byl na dně, snažil jsem se mu pomoci ale nevěděl jsem jak. Tak jsem se začal modlit aby mi Bůh ukázal jak mu můžu pomoci. Pak jsem ho obejmul a začal se nad ním modlit. On stále vzlykal a třepal se, já se také chvěl, ale postupně to ustávalo. Kamarád mi po modlitbě řekl že se cítí lépe. Rozhodl se přijmout svátost smíření. A já měl radost, že mne Bůh vyslyšel. Tato radost naplnila celý zbytek dne a čerpal jsem z ní i další dny. V tu chvílí mi bylo jasné, že se jsem se nemodlil já, ale že se ve mne modlil Duch svatý.

(viz Římanům 8, 26-28: Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí“)


Dnes si kontroluji emaily. Dostanu se až k emailům ze středy a najednou mne něco praští do očí. Zrovna ve středu mi přišel biblický citát Blizko je Buh, kdykoli ho vzyvame. (Dt 4,7). Tehdy jsem tomu nějak nevěnoval pozornost, dá se říct že jsem na něj zapomněl. Ale dnes mne to úplně praštilo do očí. Náhoda nebo ne? Já říkám že to náhoda není. Je to prostě Boží vůle. Bůh mi tímto chtěl říct že když s ním budu počítat ve svém životě já, on bude počítat se mnou. Už mnohokrát jsem se o tom přesvědčil. Bůh mne ještě nikdy nezklamal. Deo gratias!