Malé Beskydské zamyšlení

Včera jsem byl po dlouhé době na horách. Vyrazili jsme se skauty do Beskyd. Původní plán byl jít z Jablunkova přes Radvanov, Groníček a Stožek na Filipku a z ní potom zas do Jablunkova. U rozcestníku Zimný osada jsme však museli své plány značně přehodnotit. Zde totiž končila široká cesta a začínala téměř neprošlapaná cestička v hlubokém sněhu. A zde také začíná mé zamyšlení.

Široká vs. úzká cesta:

Jak dobře se nám jde po široké, pevné cestě. Jak dobře nám je, když se nemusíme o nic starat, když víme že máme kolem sebe spoustu místa.

"Vejděte těsnou branou, prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu,
a málokdo ji nalézá" (Mt 7, 13-14)

Jak to mám já? Volím radši na první pohled lákavou, pohodlnou, širokou a rovnou cestu? Nebo nepohodlnou, úzkou a strmou pěšinku, na které mě čekají obtíže? Když zvolím druhou variantu, můžu si být jistý, že mě na ní čeká Průvodce, který mě dovede až k Bráně - bráně do Věčnosti.

Hluboký sníh a pády

S děckama jsme se tedy vydali zavátou cestou směrem na hřeben Zimný, který vedl ze Stožku na Filipku a pak dál. Já jsem byl zvolen abych šel první. Vykročil jsem odvážně vpřed. Po pár krocích jsem poprvé zapadl až po pás. Vzepřel jsem se na rukou a šel dál. Za chvíli zas, a pak zas a zas. Cca 2 kilometrová cesta, kterou bychom jindy ušli za půl hodinky nám trvala téměř 2 hodiny. Poté, co se jednomu skautovi zula při zapadnutí bota a zůstala ve sněhu, zůstali jsme i my 2 vzadu za zbytkem skupiny. Po úspěšném vyhrabání jsme došli na místo odpočinku, a za chvíli vyrazili dále.

Tentokrát šli první menší a lehčí kluci, kteří tak často nezapadávali a tudíž jim cesta rychleji ubíhala. Já šel mezi posledníma, opět co krok, to propad do hlubokého sněhu. Po chvíli jsem už přestal počítat pády a jen se pomalu ploužil vpřed. Po chvíli mě už opouštěly síly, ale bylo třeba jít dále.

Zde mi přichází na mysl Ježíšova Křížová cesta. On také šel náročnou cestou, při níž 3x upadl. Pokaždé však vstal, a i přes úbytek sil a značnou námahu šel dál.

A co já? Když přijde pád, povstanu zas, nebo se začnu litovat a zůstanu ležet? Jak se chovám, když padají mí přátelé? Pomůžu jim jako slitovná Veronika, nebo jako Šimon, byť z donucení? Anebo kolem projdu jako slepý a hluchý?

Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (Matouš 25:40)

"Pane, Ježíši Kriste, děkuji Ti, že jsi naše hříchy vynesl na dřevo Kříže. Děkuji Ti, že skrze Tebe máme naději na věčný život. Prosím Tě o sílu vždy povstat, když padnu pod tíhou hříchu nebo životních strastí. Prosím Tě o otevřené oči a vnímavé srdce, ať vidím potřeby svých bližních.

AMEN