Před časem jsem na jedné cestopisné přednášce o Íránu (p. Jan Linhart z teologického konviktu v Olomouci) dostal krásnou motivační báseň, která tak trochu nutí k zamyšlení. Rozhodl jsem se podělit se o ni s vámi.
NEZOUFEJ A JDI
Josef k svému otci do Kanaánu vrátí se, nezoufej a jdi,
a Jakubova chatrč zazáří květy, nezoufej a jdi.
Bol v srdci časem se zhojí, znovu se ukáže ztracená naděje,
rozrušená mysl se upokojí, nezoufej a jdi.
I když zoufale šeptáš, že nikdy nepoznáš Boha,
je to řeč skryté hry v závoji, nezoufej a jdi.
Ó srdce, když povodeň život ke kořenům spláchne,
kapitán Noe bude tě řídit k břehu, nezoufej a jdi.
I když namáhavě jako poutník vlečeš se pískem,
s ostny hluboko zabořenými v duši křičíš proč..., nezoufej a jdi.
Ačkoli oázy skrývají nebezpečí a tvé určení je daleké,
není cesty, kterou bys šel provždy, nezoufej a jdi.
Zesláblý chudobou, člověče, sám v temnotě,
tato noc je cestou tvou do světla, nezoufej a jdi...
Vybráno a mírně upraveno z veršů perského básníka
Chvadže Šamsuddína Muhammada Háfeze (1320-1390)
Také jsem ji dostal a mám ji založenou v knížečce Nového Zákona a vždy jednou za čas si tu krásnou báseň přečtu.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.