„Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit…“ Říma­nům 8:26

„Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit…“ Říma­nům 8:26

Modlitba je jako záchranný systém s telefonním číslem 112. Jediné, co potřebuješ, je vytočit tato čísla a jsi okamžitě spojen s operátorem, který je vyškolen, aby zůstal klidný v krizových situacích, a je schopen tě spojit se záchrannou službou, od které je vyžadováno, aby poslala okamžitou pomoc. Možná nejsi schopen pojmenovat ten problém. Možná někdo z tvých milovaných utrpěl srdeční infarkt a tobě se to natolik vymyká z ruky, že jediné, čeho jsi schopen, je plakat do telefonu. To není problém. Operátor nepotřebuje všechny detaily. Ví, odkud telefonuješ, a pomoc je na cestě. Existují časy, kdy se v našem zoufalství a bolesti modlíme modlitby o záchranu. Jsme přemoženi. Někdy nevíme, co říci. Ale Bůh slyší. Zná naše jména a naši situaci. Pomoc je na cestě; už začal dávat věci do pořádku. „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí“ (Římanům 8:26–28). Když mluvíme o modlitbě, John Bunyan řekl: „Při modlitbě je lepší mít srdce, které neví, co říci, než říkat slova, v nichž není srdce.“

Převzato z http://www.spkd.cz/2012/11/slovo20121123/